Mýtus „ušlechtilého divocha“, formovaný od Rousseaua přes romantismus (převzatý i Marxem a popularizovaný Karlem Mayem) a ekologická hnutí líčí domorodce jako duchovní a harmonické bytosti, žijící v souladu s přírodou. Tvrdé důkazy však říkají opak: časté mezikmenové války, mučení, otroctví, plýtvání a další kruté praktiky zpochybňují představu vrozené mírumilovnosti či „ekologičnosti“. Závěr zdůrazňuje vyvarování se extrémů: civilizace není čisté dobro a „přírodní národy“ nejsou ideál—lidé všech kultur v sobě nesou dobro i zlo.

Horalé (také trappeři) byli lovci bobřích kožešin v severozápadní oblasti Skalistých hor. Jejich éra trvala krátce, někdy mezi léty 1820-1840. Jejich život byl bídný a strastiplný, ale také svobodný a dobrodružný. Článek rozebírá jednotlivé aspekty života trapperů a obsahuje mnoho dobových i současných obrazů a fotografií.

Evropský způsob boje se v severoamerické divočině ukázal jako nefunkční – chyběly cesty, vesnice i logistické zázemí. Francouzi se od Indiánů rychle naučili partyzánskému boji, zatímco Britové trvali na klasických evropských formacích a postupech. Tento rozdílý přístup vyvrcholil Bitvou u Monongahelyj, kde byli Angličané rozprášení Francouzi a Indiány. Teprve později se Angličané poučili a vznikly první britské jednotky typu Rogers’ Rangers, které také převzaly indiánský styl válčení.

Reenacting stojí na kvalitních informacích a kritickém myšlení – bez nich se snadno mění v povrchní stylizaci inspirovanou filmy či romantickými představami. Většina hobbystů zůstává u jednoduchých a snadno dostupných zdrojů, zatímco jen menšina se pouští do skutečného bádání a autentického ztvárnění historie. Autenticita proto často ustupuje sociální stránce hobby, a přitom právě ona dává reenactingu jeho skutečný smysl.