“Mít názor” neznamená “myslet”
Dříve jsem si myslel, že každý člověk je mimo jiné obdařen schopnosti myšlení, ale není to tak. Bohužel lidé zaměňují “mít názor” za “myslet”. Úplně každý člověk má totiž nějaké názory na různé věci, ale to neznamená, že je schopen tyto názory kriticky zkoumat nebo nad nimi přemýšlet a korigovat je dle nových poznatků a zkušeností.
Naše mentální modely, mindsety a z nich plynoucí názory totiž z větší části zdědíme skrze nevědomí a v dětství se jenom prohlubují a zintenzivňují v rámci rodinných a kulturních vazeb. Člověk tak vrůstá do vlastní mentální a emoční bubliny.
V tomto jsou na tom všichni podobně, ale je rozdíl, zda si někdo uvědomuje, že jde pouze o modely, se kterými je možné pracovat, nebo o danou, neměnnou věc, nad kterou se prostě nepřemýšlí.
Názory bezděčné a vědomé
Rozdíl mezi bezděčným a vědomým názorem je v tom, zda jej člověk podrobuje vědomé analýze a přijímá případné korekce, nebo jej chápe jako danou věc, jako jakýsi axiom, nad kterým se nepřemýšlí.
Bezděční lidé zastávají své názory bezděčně. Přebírají je zcela nevědomě. Život a jednání takových lidí je zcela podrobeno iracionalitě a doprovodným obtížím, které podobné jednání nutně následují.
Ve stavu bezděčnosti se nachází většina lidí. Většinou je snadné je rozpoznat na základě toho, že jejich reakce jsou čistě emotivní, iracionální, neuvědomělé a postrádají jakoukoliv reflexi. Na věcné argumenty nereagují, nebo pouze nelogicky a iracionálně. Někdy může jít o reakci na emoční zranění a následný blok, jindy ale jde o elementární neschopnost téměř jakékoliv mentální aktivity.
Myšlení a Paretovo pravidlo
Z Paretova pravidla plyne, že většina inteligence, uvědomění a schopnosti kritického a logického myšlení je koncentrována u menšiny lidí. A naopak, většina lidí dohromady má k dispozici jenom menší část inteligence a vnitřního uvědomění.
Schopnost nezávislého, kritického myšlení je známkou vysoké inteligence a je spíše výsadou malé skupiny lidí, zatímco na široké masy většinou zbývá pouze vyjadřování stereotypních a nevědomě přebíraných názorů a modelů, bez jakékoliv reflexe.
Závěr
Většina lidí si myslí, že zastávání názorů je totéž, co myšlení. Není to ale tak. Bezděčné zastávání a vyjadřování názorů není myšlení. Myšlení je kritické zkoumání názorů, postojů a modelů, zejména těch vlastních a jejich následná reflexe. To je schopnost, která je známkou vysoké inteligence a která je vyhrazena pouze nemnohým jedincům. Širokým masám je podobná aktivita zatím většinou běžně nepřístupná, neznámá a nepochopitelná.
