Ego není skutečné „já“, ale mentálně-emoční představa o sobě samém, která vzniká z identifikací, zkušeností a rolí, jež člověk v průběhu života přijímá. Neexistuje nikde jinde než v naší hlavě a funguje jako rámec, skrze který vnímáme svět i sebe. Není pevné ani neměnné — je to proměnlivý proces, nikoli objekt — a má moc pouze tehdy, pokud mu ji vědomě či nevědomě přenecháme.

Egoid je člověk ponořený do iluze, že existuje sám ze sebe. Žije v hmotném světě konfliktu a smrti, který považuje za jedinou realitu. Z této slepoty ho může vyvést pouze Boží milost.

Článek zkoumá myšlenku světa jako iluze či virtuální reality v různých duchovních tradicích i moderní vědě a hledá její propojení s křesťanskou vírou. Autor ukazuje, že i když je svět z pohledu Boha nutně „virtuální“, jeho smysl a hodnota spočívají v plném přijetí a životě v souladu s Božím záměrem, nikoli v odmítání či útěku před realitou.