Příspěvek zkoumá intelektuální kličky a kognitivní disonanci v postojích předního českého skeptika, který se vysmívá „blátivému myšlení“ druhých, zatímco sám opomíjí hlubší introspekci. Text odkrývá, jak se z vědeckého skepticismu stává forma materiálního náboženství, které kvůli absenci spirituální reflexe nakonec upadá do pasti egocentrismu.